A je to!

Jako občané máme společný zájem na tom, aby se naše město spravovalo srozumitelně, klidně a s jasnou odpovědností. Řád, otevřená komunikace a transparentní rozhodování nejsou překážkou řízení města, ale jeho základním předpokladem. Jen tam, kde vedení města dokáže věcně vysvětlovat své kroky, přijímat kritiku a nést odpovědnost za rozhodnutí, může vzniknout důvěra občanů a skutečná spolupráce. Následující shrnutí proto nevzniká z potřeby vymezovat se proti jednotlivcům, ale z přesvědčení, že městu by prospělo méně výmluv, méně hledání viníků a více otevřeného, transparentního a odpovědného vedení.

Protipovodňová opatření

Vedení města na začátku volebního období zastavilo připravený projekt protipovodňového opatření, tzv. suchý poldr, který navrhlo předchozí vedení. Projekt byl částečně dotačně zajištěn a měl představovat alespoň základní a časově dosažitelnou ochranu města. Místo toho radnice představila nové, ambicióznější řešení. Ale, jeho realizace se pravděpodobně nedočkáme.

Česká televize odvysílala reportáž v pořadu Události v regionech, ve které zaznělo, že památkáři nesouhlasí s plány radnice na Podolském potoce. Podle památkářů by stavba značně zasáhla do památkově chráněného zámeckého parku. Mimo památkářů se stavbou nesouhlasí ani Domov pro seniory Heřmanův Městec, jehož provozovatelem je hlavní město Praha.

Místo transparentního zdůvodnění situace se pan starosta opět stylizoval do role osamělého bojovníka, který již třetím rokem usiluje o jednání s Prahou. Takže jsme jen opakovaně slyšeli, že  „Praha 3 roky nechtěla jednat“, aniž by bylo jasně sděleno, jaké konkrétní kroky město podniklo, jak se pokoušelo jednat, s jakým výsledkem a zda byly skutečně vyčerpány všechny dostupné možnosti. Odpovědnost za nečinnost se tak pohodlně přesouvá výhradně na druhou stranu.

Pokud jde o nesouhlas památkářů, pan starosta nastínil úmysl započít ústavní spor, ve kterém by se porovnávala práva na ochranu životního prostřední, přírodních zdrojů, druhového bohatství a kulturních památek s právy na ochranu života, zdraví a majetku. Lze očekávat, že se takový spor může vést desítky let.

VAK a otázka transparentnosti

V oblasti VAK se stále zřetelněji ukazuje rozdílný přístup k tomu, jak by mělo město a jeho zástupci nakládat s majetkem v řádech stovek milionů korun. Pan starosta se z pozice člena představenstva VAK podílí na prosazování směru, který je zatím prezentován spíše jako obecná vize než jako konkrétní a srozumitelný návrh podložený daty.

Paní místostarostka, jako delegovaný zástupce města, naopak opakovaně upozorňuje na absenci klíčových informací. Nezpochybňuje potřebu změnu řešit, ani variantu, že by VAK mohl infrastrukturu provozovat vlastními silami. Ale, trvá na tom, že u transakce v řádu stovek milionů korun musí mít akcionáři jasné informace o ekonomických dopadech, rizicích, návratnosti i dopadu na cenu vodného a stočného. Bez nich jednoduše odmítá hlasovat.

Z jejího pohledu není přijatelné, aby byli akcionáři svoláváni na mimořádné valné hromady v situaci, kdy nejsou schopni kvalifikovaně rozhodovat, protože podstatné informace zůstávají v rovině obecných formulací nebo jsou kryty mlčenlivostí.

Zatímco pan starosta pochybný postup bezmezně obhajuje, paní místostarostka otevřeně říká, že hlasování „naslepo“ u majetku měst a obcí považuje za nepřijatelné. Právě nedostatek informací, nikoli samotná debata, vytváří pochybnosti o transparentnosti celého procesu.

Terminál a dotace

Diskuse vedení města kolem autobusového terminálu se jednání zastupitelstva zúžila na slovíčkaření. Pan starosta zdůraznil, že městu nehrozí „vrácení“ dotace, ale pouze její „krácení“. Tento rozdíl je spíše rétorický než věcný a slouží k uklidnění veřejnosti, nikoli k poctivému popisu rizika.

Z pohledu městského rozpočtu je totiž podstatné jediné: kolik peněz bude město muset poskytovateli dotace vrátit, respektive kolik jich nakonec nebude moci využít. Ať už se tento zásah nazve vrácení, krácení, korekce nebo sankce, výsledek je stejný — město pravděpodobně přichází o desítky milionů korun.

Podstatný problém tedy nespočívá v tom, jaký pojem použijeme, ale v tom, že terminál téměř tři roky neplnil funkci, kvůli níž byla dotace přiznána. Slovíčkaření o tom, zda půjde o „vrácení“ nebo „krácení“, nemůže zakrýt odpovědnost za faktický stav projektu ani skutečnost, že se město dostalo do situace, které se dalo předejít.