Vhůru k Ježkovce v Heřmanově Městci: krásná, ale zapomenutá cesta

Úsek kolem hokejbalového hřiště působí jako malá oáza, kde se člověk na chvíli zastaví, zhluboka se nadechne a ocení, že i kousek od centra města existuje takový kousek přírody. Tato idyla však má i svou méně příjemnou stránku.

Řidiči by ale mohli vyprávět zcela jiný příběh. V létě se zde často odehrává malý dopravní boj, protože auta se jen obtížně vyhýbají vozidlům zaparkovaným při hokejbalových utkáních. Silnice je úzká, přehlednost mizivá a nervy řidičů bývají napjaté. Ani zimní měsíce nepřinášejí úlevu. Zledovatělý povrch, místy nebezpečné úseky a pocit, že člověk jede spíše po zamrzlé lesní cestě než po městské komunikaci, jsou zde běžné. K tomu se přidává asfalt, který už dávno ztratil svou původní podobu a stále více připomíná tankodrom v Milovicích.

Na konci trasy čeká další nepříjemnost. Okolí výměníku se často mění v improvizovanou skládku, kde se hromadí staré a nepotřebné věci. Vzniká tak jakási nevzhledná přehlídka harampádí, která kazí dojem z jinak krásné lokality.

Ulice Na Ježkovce má přitom potenciál být příjemnou spojnicí mezi městem, sportovišti a rekreační oblastí. Revitalizace by zde dávala smysl nejen kvůli bezpečnosti, ale také kvůli estetice a celkovému komfortu obyvatel i návštěvníků. Jenže právě zde narážíme na zásadní problém.

Ulice neleží u sokolovny, v sídlišti plném voličů, ani u jiných reprezentativních míst, která bývají často v centru pozornosti. A především vede kolem hokejbalového hřiště, což je podle mnoha místních dlouhodobě trnem v oku. Výsledkem je nezájem ze strany vedení města, zejména samotného starosty. Na Ježkovce tak zůstává v jakémsi vakuu.

Je krásná pro pěší, problematická pro řidiče, zanedbaná z hlediska údržby a přehlížená v rámci investic. Zasloužila by si víc...