Náhlé setkání - úhel pohledu jednoho staršího muže či realita dnešního města?

Setkání u Husova sboru

Při cestě směrem k Edenu jsem u schodů Husova sboru potkal staršího muže. Seděl na schodech a odpočíval. Na otázku, zda je v pořádku, odpověděl klidně: „Ano, jen si musím na chvíli sednout.“

Následně vysvětlil, proč odpočívá právě zde: „Chybí tu lavička. Z náměstí jdu do kopce a někdy si musím odpočinout. Jenže tady není kde. Jedna lavička je až u Večerky – a o další nevím.“

Jeho slova poukazují na zdánlivě drobný, avšak pro starší občany zásadní problém. Absence míst k odpočinku v této části města není jen nepohodlím, ale překážkou v běžném pohybu.

Údržba veřejného prostoru: minimum namísto standardu

Muž pokračoval popisem dalších nedostatků: „Úklidová četa tu chodí jednou za půl roku. Dřív tu byly uklízečky skoro pořád. Teď je tu vidím jen výjimečně.“

Zatímco v jiných částech města se slavnostně otevírají nová hřiště, posezení či odpočinkové zóny, zdejší obyvatelé mají pocit, že jejich lokalita zůstává mimo pozornost. Tento kontrast vnímají jako nespravedlivý a dlouhodobě přehlížený.

Zastávka u Edenu: čekání bez přístřešku

Další připomínka se týkala autobusové zastávky u Edenu: „Sousedé čekají na autobus ve stoje. Když prší, zmoknou. A pořád se řeší terminál dole, jak děti musí ujít o 800 metrů víc. Ale tady? Tady jako bychom už nebyli součástí Heřmanova Městce.“

Zastávka u Edenu je jedním z nejfrekventovanějších míst v této části města. Přesto zde chybí základní vybavení – přístřešek, lavička či jakákoli forma ochrany před nepříznivým počasím.

Hřiště: fotbalové hřiště a pár „houpacích nesmyslů“

Kritika směřovala i k místnímu dětskému hřišti: „Máme tu fotbalové hřiště a pár houpacích nesmyslů. Toť vše.“

Ačkoli fotbalové hřiště představuje důležitý prvek sportovního vyžití, pro menší děti či rodiče s kočárky zde prakticky žádné zázemí není. Hřiště působí spíše jako doplněk než jako plnohodnotný prostor pro rodiny.

Rozvoj města: nerovnoměrná pozornost

Je pochopitelné, že sídlištní oblasti přitahují investice – žije tam více obyvatel a koncentrace potřeb je vyšší. Přesto však nelze opomíjet okrajové části města. I zde žijí občané, kteří mají stejné nároky na kvalitu veřejného prostoru jako kdokoli jiný.

Starší muž připomněl, že poslední významnější zásah v této lokalitě byla revitalizace ulice Pokorného, kterou realizovalo předchozí vedení města. Od té doby se podle jeho slov „nic dalšího neudělalo“.

Závěrem

Rozhovor s tímto občanem nebyl stížností, ale svědectvím. Svědectvím o tom, že část města směrem na Kostelec se cítí být dlouhodobě opomíjená. Ať už jde o lavičky, úklid, přístřešek na zastávce u Edenu či kvalitní hřiště, jde o základní prvky, které tvoří důstojné a funkční veřejné prostředí.

Je na místě otevřít diskusi o tom, jak zajistit, aby se rozvoj města týkal všech jeho částí rovnoměrně. Protože město, které zapomíná na své okraje, riskuje, že ztratí soudržnost jako celek.